Co si myslím o Silvestru a malé polemizování nad minulostí

12:07 AM

Abych pravdu řekla, Silvestr jsem nikdy nijak neslavila. Nemám ráda předsevzetí, nemám ráda, když každý tvrdí, jak něco změní, jak bude cvičit, jak to a tohle. Když chci něco změnit, změním to hned a tak jsem k tomu byla i vždy vedená. Nicméně vám sem alespoň napíšu pár "velkých" pozitivních věcí, které se za rok 2016 udály a jsou pro mě důležité.

Začala jsem aktivně trénovat u nové trenérky, což vedlo i k tomu, že jsem se zúčastnila poprvé mistrovství ČR v polesport a následně i mezinárodního battlového finále v polesport. Odmaturovala jsem a nastoupila na vysokou školu. To jsou asi takové základní a pro mě moc důležité věci. Poledance/polesport jedna z těch nejdůležitějších v mém životě.

Pár dnů po skoku do roku 2017 mi bude 20 let. Teď bych se chtěla otočit celkově za celou pubertou... Víte, já byla hrozný dítě. Nějakou dobu naprosto nezvladatelný puberťák, který nevyšel nenamalovaný ani s košem a pak, jak kdyby se ve mně něco zlomilo (čistě náhodou to bylo od Silvestra tuším 2011? - možná proto k nim nemám dobrý vztah). Bohužel to byl zlom snad ještě horší. Tedy v tu dobu. Dnes si to už nemyslím.

Stal se ze mě tehdy absolutně uzavřený člověk ve svém vlastním světě, kterého se ptali, proč pořád kouká do země a nic nevnímá, možná snad jen sebe. Kéž by to byly jen puberťácké výlevy, ale nebyly. Viděli to všichni, včetně některých všímavých učitelů, ale já neměla zájem o to něco měnit. To období bylo hodně těžké, kdo mě zná, tak to ví. Trvalo to tak rok, pak mi došlo, že to takhle dál nepůjde a dokázala jsem se srovnat, což trvalo tak další rok minimálně, už přesně nevím. Postupem času se ze mě začal stávat člověk, jaký jsem teď. Proto si nyní myslím, že to všechno špatné, kdy většina lidí nechápala, co se se mnou děje, byla závěrem i přínosná věc. Kdybych se tenkrát nestala tou divnou, nevím, co by ze mě vyrostlo. Myslím, že bych nic nedokázala, neměla žádné ambice, nedělala polesport a o vysoké škole by se mi mohlo zdát, protože bych zůstala ve špatné partě, do které je v krizovém věku snadné spadnout. Teď jsem myslím dobrý člověk, který ví, co v životě chce a pochopil, co je důležité. Nutno přiznat že stále nemám ráda akce, kde je moc lidí (kromě třeba hlediště, které mě motivuje a podobně), nemám ráda kluby, priváty, chlastačky, ani nic podobného, i když mi ještě v období "třeštěná puberta" přišlo fajn. Nechci tady přesně a do detailu rozebírat o co šlo, jen tím chci říct, že pokud si teď myslíte, že jste udělali v roce 2016 něco hodně špatně a váš život se sype jako domeček z karet, jak bych tenkrát popsala ten svůj, může vám to za pár let přinést i ovoce, minimálně vás to otužit a změnit třeba i dost k lepšímu, tak jako to změnilo mě.



Něco málo k fotkám: 

Jsem ostříhaná! Doufám, že se vám to líbí tak jako mně! :) Druhá fotka je úryvek z knížky Pokojný bojovník, která je i zfilmovaná.

You Might Also Like

2 coments

  1. Ja ti prajem aby bol tento nový rok pre teba úspešním a aby si mala čo najviac krásnych dní :) xx

    Simona | LIVEINFOXWORLD.BLOGSPOT.COM

    ReplyDelete
  2. Tenhle článek dává skvělou "zprávu"! Přeju ti ze srdce jen to nejkrásnější! ♥

    ReplyDelete