Jedna věc, kterou mi nabídla vysoká škola

3:49 AM

Kvůli tomu, že mám konec zkouškového a noční/denní režim stále přeházený (v době psaní článku jsou 3:39 hodiny v noci), mě napadlo vám prozradit, co mi přinesla vysoká škola.
Momentálně mám za sebou přesně polovinu studia bakaláře. Kromě základů účetnictví, statistiky, daní a podobně strašných předmětů mě naučila jednu základní věc - být MNOU.

Možná tenhle článek bude trošku hlubší, jelikož jsou prostě skoro 4 hodiny ráno. 
...

Vždycky mi hrozně záleželo na tom, co si myslí ostatní a ve všem jsem vždy potřebovala být dobrá, - možná nejlepší. Někdy to došlo až do takových hranic, že jsem si nechtěla pustit film s tou krásnou herečkou, protože nikdy nebudu dobrá (=krásná, úžasná, dokonalá) jako ona a někde uvnitř by mě hrozně užíralo to sledovat. Asi tahle vlastnost není úplně nejlepší. Vlastně je někdy dost děsná. Pamatuju si, když se běhalo kolem školy na gymplu v rámci tělocviku. Všichni to brali s klidem, ale já ne. Já musela být první, protože jsem první vždycky byla a prostě jsem musela být zase. Přiznám se vám. Nesnášela jsem to. I když jsem se tvářila jak skvělý to je. Ne. Upřímně, vždycky jsem málem chcípla. Ale byla jsem první. Tak, jak to bylo nejlepší, co se vidělo jako nejlepší, co se OČEKÁVALO a za co jsem dostala pochvalu od učitelky. (A mimo jiné bohužel i návrh na další - třeba přespolní - pětikilometrový běh.)

A jak to souvisí s mou vysokou? Poznala jsem tam hodně lidí. Hodně extravagantních lidí. Na jednom místě. Možná za tohle nemůže škola, ale osoby v ní. Modrý OBOČÍ, džínska po mámě, nesladitelné kousky oblečení, nebo knížka poezie v ruce. Když jsem se kolem sebe rozhlédla, došlo mi, že přesně tohle jsem potřebovala. Ty normálně nenormální lidi na částečně uměleckém oboru. Každý den v té škole si totiž vzpomenu na to, že není špatné NEbýt nějaký ten časopisový "ideál" společnosti. Jako vždycky upravená, mít na sobě to, co se nosí a ne to, co se mi líbí. A tak. 

(Aby nedošlo k omylu - běhání ráda mám. Ale ne takové to vyhecované, kde se už po třistapadesáté očekává, že budete první)


sukýnka je černobílá a je z New Yorkeru (aktuální kolekce)

You Might Also Like

2 coments

  1. spousta srdíček ♥ skvěle napsaný! :)

    ReplyDelete
  2. Já jsem na tom s vysokou spíše obráceně než ty.. Já když se tam rozhlédnu kolem sebe, tak vidím vystylizovaný holky na podpatkách a kluky v oblecích honící se za viděnou velkýho světa byznysu, občas si tam připadám jako naprostý outsider, dřív mě to hodně trápilo, než tak úplně nezapadám, ale pak jsem potkala pár skvělých lidí a nějaké oblečení mě naprosto přestalo trápit, naštěstí.. Ale stejně cítím, že mezi tvými normálně nenormálními lidmi bych se cítila líp :)

    Another Dominika

    ReplyDelete